TRADIČNÍ ČÍNSKÁ MEDICÍNA.

Tradiční čínská medicína

Vyléčit se dá každá nemoc, ne každý člověk …

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína je celostní léčebný systém starý tisíce let, který vychází z taoistických principů, a jehož ústřední teorií je teorie jinu a jangu a teorie pěti prvků. TČM je založena na precizní podrobné individuální diagnostice: zdravotní stav posuzuje celostně jako výsledek činnosti všech vnitřních orgánů a emoční zátěže a vedle nemoci bere v úvahu i celkovou konstituci pacienta a jeho zdravotní historii.
Člověka vnímá v souvislosti s jeho okolím, vztahy, ročním obdobím, klimatickými faktory apod. V léčbě pak opět zohledňuje nejen nemoc samotnou, ale i konstituci pacienta. Tradiční čínská medicína celostním přístupem obnovuje stav vnitřní rovnováhy v člověku a dokáže nejen vrátit pocit zdraví, ale pomáhá ho také dlouhodobě udržet. Na základě tradičních přístupů tak lze pacientovi léčbu zcela individualizovat, ušít ji na míru, což je jednou z příčin její mimořádné úspěšnosti. TČM lze využívat jako metodu preventivní k podpoře zdraví, v době kdy ještě nemoc diagnostikována není. Je i jemnou metodou vhodnou pro děti a starší pacienty. Zároveň je TČM účinná i v léčbě již rozvinutých nemocí a poruch. S léčbou samotnou jde vždy ruku v ruce dietetické poradenství a poradenství v režimových opatřeních tak, aby klient získal návod, jak si své zdraví dlouhodobě udržet sestává ze skupiny starodávných léčebných metod. Čínské bylinky se hodnotí podle svého účinku. Pro současnou vědu jsou to těžko uchopitelně pojmy. TČM bere v potaz historické zkušenosti a odlišnosti. A její léčba jde ruku v ruce s psychosomatikou člověka. Patří mezi vědní obory jejichž součástí jsou fyziologie, patologie, diagnostika, prevence a léčba. Vychází z původního teoretického systému a její hodnota spočívá ve významných klinických zkušenostech. Teorie je založená na hlavní myšlence celostního pojetí. V léčbě a diagnostice spočívá její výlučnost v dialektické analýze znaků a příznaků s cílem vypracovat strategii léčby. Laicky řečeno, odkrývá příčiny, neléčí jen důsledky, tak jako dnešní západní medicína. Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby. Na západě bývá zařazována do kategorie alternativní medicíny. Mezi metody léčby patří akupresura, akupunktura, masáže, změna stravy a životního stylu, podávání bylin (fytoterapie). Na rozdíl od západní medicíny vnímá lidské tělo jako vysoce provázaný celek, v němž stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný. Klíčem ke zdraví je důraz na rovnováhu. Pokud je rovnováha něčím narušena, vzniká onemocnění.

Upozornění : Veškeré léky, fytoléčiva, bylinky i čaje nejsou přenosné. Vždy slouží na základě vyšetření a indikace lékaře pouze pacientovi !!!

 Astromedicína patří mezi nejstarší obory astrologických nauk celostní medicíny. Dlouhá staletí se bez ní neobešel žádný skutečný lékař, lékárník, či bylinkář. Umožňuje dle přesných vstupních dat /den, měsíc, rok a místo narození / nahlédnout do genetiky, ale také především do duchovních kvalit člověka, jež ovlivňují naše zdraví, což si mnozí z nás zatím vůbec neuvědomují. Odkrývá skryté dispozice na úrovni nevědomí i vědomí. Její počátky nalezneme v Mezopotámii, Egyptě, ale také ve Starém Řecku u otce medicíny Hippokrata z Kósu, který se řídil konstelacemi při svých lékařských výkonech. Dříve se astrologie vyučovala na všech vysokých školách. Astrologie pracuje se znameními, nikoliv se souhvězdími. Do horoskopu se zakreslují významné hvězdy, pro něž názvosloví používá starší označení – stálice, v astronomii již opuštěný název. Planetami se rozumí Slunce a Luna. K zodiakální pozici planet

slouží tabulky, které jsou dlohodobě předzpracované a které můžeme znát pod názvem Efemeridy. Za pomocí výpočtu sférické trigonometrie získáváme základní kámen systému – dvanáct domů horoskopu. Je třeba říci, že astrologie pracuje ze souřadnicovými soustavami jako je ekliptikální ( používá šířku a délku ) a rovníková ( používá deklinaci a rektascenci ). Ovšem v některých případech se používá i soustava obzorová, nebo-li horizontální ( používá výšku nad obzorem ). Dva základní pohyby planety Země se promítají do horoskopu. Jednak oběh Slunce a rotace kolem osy, ale i cyklus precedentní, díky němuž se ekliptikální délky hvězd stále zvětšují. Počátek rovníkových i ekliptikálních souřadnic leží v jarním bodě, v jednom z průsečíků ekliptiky s nebeským rovníkem. Tato průsečnice, v níž rovina zdánlivé dráhy Slunce kolem Země protíná nebeskou sféru. Pás podél této ekliptiky je široký 16stupňů, dělí se na 12dílů po 30.stupních, zvaných znamení a tato znamení jsou základem pro astrologický systém. Nemají však nic společného se souhvězdím ekliptiky, i když jsou označeny stejnými názvy jako znamení zvěrokruhu! Základními vstupními daty pro výpočet horoskopu jsou den, čas a místo, přičemž nemusí jít jen o zrození lidí. Jde o hodnoty propojené, zeměpisná šířka a délka je převoditelná na čas i opačně. Je potřeba znát světový i místní čas. Musíme si však dnes dávat pozor na moderních hodinách, kde čas může být pásmový. Základem pásmových časů je nultý světový greenwichský poledník, jenž je zárověň považován za světový čas. Od něj se po 7.st.30min na obě strany rozkládá pásmo jednotného času západoevropského ( ZEČ), a dále času východoevropského (VEČ).

Obě zmíněné medicíny, jež respektují kosmobiologické zákonitosti bohužel zatím patří díky dnešním ortodoxním úřadům pouze mezi alternativní léčbu.

Back to Top