ASTROLOGIE.

Astrologická praxe

Veškeré služby provádím osobně, vždy po telefonické dohodě, ne písemně ani emailem. 

  • nativní horoskop / horoskop zrození / dle přesného data, hodiny a minuty, místa. Jeho součástí je rozbor osobnosti, genetické dispozice, rodinné vztahy a systémy, astromediciální horoskop / vysvětlení psychosomatických příčin, které mají vliv na zdraví během života /, hlubinný pohled na směr a těžiště života, úkol, praktický pohled na osobní a pracovní život, vztahy.
  • solární prognostika výklad a výpočet osobní roční prognózy, poradenství ve všech aktuálních směrech
  • synastrální horoskop / partnerský porovnávací horoskop /
  • astromediciální horoskop pro výpočet plodných a neplodných dní dle Jonášovy metody, poradenství ohledně genetiky a psychosomatiky
  • astromedicinální horoskop jako pohled na vhodné termíny léčby, lékařských zákroků, včetně operací, prevence.
  • výpočet vhodných termínů / svatby, zkoušky, smlouvy, nákupy, dovolené atd. /
  • mundánní horoskop / horoskop pro světové dění, včetně České republiky /

Psychoterapie

  • skupinové terapie „Pohyby duše“ a „Rodinné konstelace“ zaměřené na sjednocení a zkvalitnění mezilidských vztahů a jednotlivé osobnosti. Systematicky se odkrývají slabá a plochá místa, která se uvádějí do středu. Harmonizuje se nejen dotyčná osoba, ale i její okolí a vliv na ostatní.

Personalistika

  • výběr vhodných kandidátů do různých pozic ve firmách

Proč astrologie ?

V životě je mnoho věcí, nad kterými můžeme přemýšlet. Stačí jedna myšlenka a hlavně touha a jsme na cestě hledání. Život je zázrak. Nutí nás postupovat dál a dál. Po všem, co mne v životě potkalo, jsem začala přemýšlet a uvažovat z jiného úhlu pohledu. Přiblížila jsem se k sobě, možná dosáhla vyšší stupeň psychické integrace. Začala jsem chápat, proč žiji, jaký smysl má můj život na této planetě. Začala jsem se více vyznávat ve svých energiích, které kumulují a jsou součástí mého nitra. Nelze k tomu však přijít bezbolestně. Přesto všechno však člověk neztratí sílu. Uvědomuji si, jak mnozí lidé se hledají a nerozumí si. Ti z nás, kteří patří mezi pragmatiky, bývají nezasaženi citovými výkyvy, ale co s těmi, kteří si sní i za denního světla a touží změnit život k lepšímu ? Těmito otázkami se zabývám dnes a denně se svými klienty. Jak pomoci a ušetřit cestu trápení a nalézt pochopení ? Mnoho lidí postupem času díky způsobu svého života ztrácí spojení se svým duchovním zdrojem, se svým nitrem. Ztrácíme pocit vlastní ceny, vnitřní rovnováhy. Začnou nám problematické vztahy v práci a možná i v partnerství.. Připadáme si bezcenní, poznamenaní a odcizujeme se i sami sobě. Začínáme utíkat a hledat uspokojení. Snadno se poddáváme složitým vnitřním i vnějším podnětům. S rostoucí naléhavostí přepínáme své síly, abychom našli štěstí a klid. Mnoho věcí nás snad může těšit a na čas uspokojit, ovšem za čas jsme stále na té samé křižovatce. Marně se snažíme utišit hlodavé pocity a zaplnit prázdnotu. Někdy se nám zdá, že utěšíme své srdce zajímavým krátkodobým erotickým zážitkem, či požitkem alkoholu a jídla. Snažíme se shromažďovat moc, majetek a peníze. Naše představa je čím víc, tím více mít. Nahromadit celý dům, ohromné bankovní konto, nebo zakoupit vzděláním, za sbírkou titulů,dobýváme, manipulujeme a přitom ani netušíme, že všechny tyto prostředky jsou jen pouho pouhé náhražky našeho hladu. Střídání nálad nám bere na aktivitě a radosti . Odnaučili jsme se vstávat s úsměvem, budíme se do šedivého stereotypního kolotoče, nenadchne nás ani písnička z rádia, při které jsme kdysi vzlétali k výšinám a milovali těšení na večer. Chodíme do fitnescentra, jezdíme na kole, hledáme dobrodružství. To vše pouze z touhy ukořistit pro sebe to nejlepší. Ale položme si otázku. Co je pro nás nejlepší? Pomocí partnera chceme podvědomě realizovat naše touhy. Hledáme k sobě lidi, s kterými by nám bylo fajn. Hledáme člověka, jež by nám byl oporou. Jenže ani netušíme, co nás skutečně táhne.

Smyslem každého života z nás je náš duchovní růst. Rozpoznání neviditelného, té zvláštní esence, která nás vede. A která opouští tělo při smrti. Rozpoznat hlavní cestu lidského bytí, jeho smysl a těžiště, zůstává nejdůležitějším. Cesta má evoluční charakter, je podepřena řádem, který vede ke světlu přes pochopení řádu lásky. Zanechává a prohlubuje pocity štěstí, vnitřní klid. Energie je skutečná, opravdová, svobodná. Vyžadující odpovědnost a sebekázeň, respekt. Ta, která nás vede k vlastní pokoře a k tomu, být zde pro sebe i pro druhé. V okamžiku narození, kdy se oddělujeme od matky, podléháme zákonům přírody. Je tomu proto, že naše fyzické tělo při porodu, po ukončeném sestoupení se manifestuje v nejnižší úrovni. Ta pak nutí zpětně se obrátit znovu z materie do psyché. Rozhodujícími faktory jsou svobodná vůle, kdy reagujeme na svou situaci a náš smysl osudu v souvislosti s tím, co se máme dozvědět o svém místě na zemi. Nemálo lidi doopravdy porozumí svému životu a určení a následuje ho. Každá lidská bytost má svobodnou vůli, ale jen málo dbá o to, aby ji plně následovala. Cílem každého osudu je vytvořit podmínky, ve kterých by se individualita mohla vyvinout. K ničemu nedochází bezdůvodně. Žádná událost není bezvýznamná. Život a smrt jsou součástí celku, v němž je každá generace jen krátce. V rozvoji lidstva dochází na půdě skupin, jakými jsou národy, civilizace, rodiny, které po cyklu reinkarnace dospívají k psychické a duchovní zralosti. Pochopíme -li včas, že respektováním rodinných vztahů, schopností dát si do pořádku své zázemí, z něhož jsme vyšli, nám umožní šťastnější život, volbu partnera. Větší vnitřní sílu a klid. Máme -li lásku ve své původní rodině, cítíme spojovací řetězec mezi jednotlivými liniemi v hierarchii, jsme daleko jistější. Podvědomí je vždy o krok napřed. Vede nás a řídí naši cestu. Mnohdy se vztekáme, co nám život staví do cesty, ve skutečnosti se musíme však zlobit jen sami na sebe. Jedině schopností nahlédnout do svých vlastních slabostí uděláme krok dopředu. Srovnáme -li si naše tlaky uvnitř sebe, vyřešíme tak své zatížení jménem osud. Pokud se budeme vyhýbat nepříjemným pocitům a řešením, zákonitě si vytváříme podmínky k tomu, abychom trpěli. Život nám je přidělí sám do cesty, ale objednáváme si je jen my. Naše neschopnost nad námi zvítězí.

Astrologie – pomocná ruka vedoucí k pochopení

Astrologií jsem se začala zabývat a používat ji z důvodů mnoha faktorů. Jeden z nich byl ten, nahlédnout do hlubších souvislostí, její kombinační techniky umožňující myšlení v jiných rovinách, mě nesmírně v mé práci obohatily a daly větší svobodu myšlení. Dnes je již mnoho názorů na tento směr. Povrchnost médií zprofanovala tuto prastarou moudrost tak, že se mnozí na ní dívají skrze prsty.

V radixu, životním horoskopu člověka, se pochopitelně díváme na osobnost z hlediska polohy vnitřních planet, a jejich vzájemných vazeb, jež symbolizují v době narození základní principy, s  kterými se budeme muset potýkat a které bychom měli dovést během života do jakési rovnováhy. Je třeba pochopit, že život nás tlačí do svých hlubších rovin. Jedním z nejzákladnějších pravidel je zodpovědnost a respektování pocitů. Jestliže se naučíme přijímat tuto skutečnost, můžeme si v mnoha oblastech usnadnit svou životní pouť. U každého je zaznamenána jakási konstelace, která neovlivňuje, pouze je symbolickou rovinou toho, s čím vstupujeme do života a s čím se máme naučit pracovat. Jednotlivá poloha planet v astrologických znameních a domech umí naprosto přesně určit nejen kvalitu, ale i časovou posloupnost dozrání. Je důležité zároveň i pochopit, že máme svobodnou vůli, která se vztahuje k tomu, že pokud se začneme sami sebou zabývat, můžeme mnoho neharmonických vazeb proměnit za harmonické. Tím i ovlivnit svůj život za mnohem poklidnější a zdravější. Život si spoluutváříme svými myšlenkami a činy. V tom je naše svobodná vůle.
K tomu se později dostanu. Psychický stav člověka a psychosomatika má obrovský vliv na udržení zdraví během života. Tak jak vznikají jednotlivá onemocnění, je jen důsledek neschopnosti rozlišit a najít spouštěcí mechanismus třecích ploch v každodenním životě. Zdraví souvisí s naší psychikou, to jistě si každý z nás rád připustí. Ovšem, to nestačí, pokud se již nacházíme v rovině nemocných. Již samotné slovo nemocný v sobě skrývá obraz neschopnosti. Měli bychom hledat a obrátit se více do hloubky, do konkrétního, nalézt tu rezonanční sílu, větu, která se nás dokáže vnitřně dotknout a kdy máme najednou pocit, to je ono! V ten moment se vše může dát znovu do pořádku stejně tak, jak se spustil problém. Co je problém? Něco, čemu se vyhýbáme, co považujeme za strach. Před čím uhýbáme z neznámých důvodů. Nemoc je nutné pochopit. Hlavním kritériem pro léčbu je víra v život. Pouze však intelektuální poznání nemůže vyřešit vzniklý problém. Naše „pravá“ ženská hemisféra musí spolupracovat s „levou“ mužskou. Problém a výkyvy musíme přijmout a cítit. Jestliže se vědomí stáhne z nějaké oblasti nebo orgánu, onemocní opuštěná struktura. Přestože toto stažení vědomí se mnohdy neděje úmyslně ani vědomě. Zkusme tedy být více zodpovědní sami za sebe. Uvedu příklad : onemocnění štítné žlázy. Jejím úkolem je tvoření hormonu látkové výměny, který se vyskytuje ve dvou formách. L-tyroxin a trijodtyronin. Skládají se z jodu a jejich úkol je mobilizace výměny. Stupňují vitalitu než hormony nadledvin, adrenalin a noradrenalin. Podněcují funkci dýchání a funkci střev. Stupńují výkonnost nervů a svalovou vzrušivost. Její role je i součástí procesu růstu. Štítná žláza je žláza tvoření. Učebním úkolem hyperfunkce štítné žlázy je přiznat sobě samému strach a panickou hrůzu z vlastního života. Objevit své duševní pozadí se všemi úzkostmi spojené se smrtí, ztrátami, vztahy. Naopak druhá strana mince hypofunkce štítné žlázy odpovídá naprosté lhostejnosti a až apatii života. Vše nechává chladným. Tupý výraz v obličeji, špatná nálada, slabý srdeční rytmus. Snížená hladina cukru naznačuje ztrátu sladkosti života. V hloubi nevědomí nejsou žádné známky života. Zkusme se nelitovat a neobracet své rozhořčení na druhé. Nebuďme stále více alibisty, neschovávejme se za karmu, nesnažme se vysvětlovat své nezralé chování tím, že dříve jsme trpěli, tak nyní můžeme ubližovat. Je to nesmysl. Cíl našeho života je v pochopení, jistého nadhledu, odpuštění. V rovnováze. Źivot je synchronicita záporů a kladů. Nikdy nelze dosáhnout absolutní konstantní rovnováhy, ovšem v zájmu evolučního vývoje bychom měli hledat cestu ke středu opačných polarit. Veškeré konflikty ve vnějším prostředí jsou zrcadlem našeho vnitřního světa a jeho boje. Pokud zvolíme cestu do své vlastní duše, dohledáme okno do pochopení hnacích sil, jež jsou v nás.

Back to Top